Úterý,21.září 2010

V carském městě Prizrenu kdysi jakoby všichni společně dýchali: Albánci, Turci, Goranci, Chorvaté, Romové a deset tisíc Srbů. Dnes jich tu je pouze 19.

Prizren – Jak nejsilněji můžeme, boucháme na těžká dřevěná vrata bez čísla, v někdejší ulici Osvobození. Žije tu starý muž jménem Miloš Nekić, na kterého nemohl žádný Albánec. Ani z UČK, ani z TMK (Kosovská mírová četa – totožná organizace jako „rozpuštěná“UČK, pod tímto názvem oficiálně povolená od KFOR, tzn. UČK pokračuje v činnosti pod jiným názvem), ani rozjívení haranti, kteří házeli kameny do oken a na vysloužilé střešní tašky, ani ti, kteří se k němu do domu čtyřikrát vloupali přes střechu, aby ho donutili opustit svůj dům, kde odjakživa žili jeho předci.

(Příběh kosovské vesnice Novake)

Vesnice Novake  leží v jižní Metohiji a spadá do okresu Prizren. Před válkou zde žilo 476 srbských obyvatel. S Albánci z okolních vesnic, kteří jsou katolíci, vždy vycházeli dobře a to i době, kdy UČK unášela a vraždila Srby. Podle Vojensko-technické dohody z Kumanova (9. červen 1999), která ukončila agresi NATO, se musela jugoslávská armáda a srbská policie z Kosova stáhnout. Po stažení těchto sil obyvatelé Novak zůstali úplně bez ochrany. Spoléhali se na to, že v období bojů v letech 1998-99 nikomu neubližovali. Poté, co Srbové začali být na celém Kosovu napadáni, se obyvatelé Novak 15. června uchýlili do sousedních vesnic Špinadija (obývané albánskými katolíky) a Smač (obývané albánskými katolíky a Srby). Zde strávili dva dny a dvě noci, než na místo dorazili vojáci německého KFORu za doprovodu třech členů UČK. Německý KFOR Srby nejprve odzbrojil a poté jim nařídil okamžitý odchod do Srbska, prý z důvodů jejich bezpečnosti. KFOR zorganizoval obrněný konvoj s jedním tankem vepředu a s druhým na konci a všichni Srbové, společně se Srby ze Smače, byli eskortováni za hranice Kosova do centrálního Srbska, kde byli ponecháni svému osudu.